Jak se zbavit konfliktů?

Jak se s nimi vypořádat, když se objeví?

Jak je využít pro prohloubení vztahů?

–  6 minut čtení –

 

Co se vám upřímně vybaví, když se řekne konflikt? Většina z nás vyrůstala v prostředí, které se konfliktům spíše vyhýbalo, případně je naopak intenzivně prožívalo. Proto se většině lidí s konflikty pojí pocit napětí, a to ať už je konflikt intenzivně projevený nebo zametený pod koberec. Je pak nasnadě vnímat konflikt jako nepříjemnou a stresující záležitost, která mnohdy žákům evokuje, že buď s nimi, s tím druhým, nebo s jejich vztahem musí být něco v nepořádku, když se dostali do tak nepohodlné situace.

Někdo by pak mohl snadno dospět k závěru, že pokud se konfliktu zbavíme, budeme mít lepší život. Jenže konfliktu se zbavit z podstaty nelze. Každý z nás je jiný, máme ve stejné situaci jiné potřeby i pocity, prošli jsme jinou výchovou, a proto je přirozené, že trochu jinak vnímáme svět a máme o něm jiné představy, a tam, kde se naše vnímání světa liší, může z prosté rozdílnosti názorů vzniknout konflikt, který ale sám o sobě ještě nemusí být nepříjemný.

Nesnáze nastávají až ve chvíli, kdy je pro žáky rozdíl názorů důležitý nebo obtížný a jeho aktéři nemají ke zvládnutí situace potřebné nástroje a dovednosti. Zdrojem problémů pak není existence konfliktu, ale způsob, jakým k němu přistupujeme, jak ho řešíme, nebo případně neřešíme. Pokud se nám ale podaří přijmout, že konflikt je přirozenou a smysluplnou součástí života a porozumět mechanismu jeho fungování, může nám naopak velmi prospět a být prostředkem k rozvoji vřelejších vztahů s ostatními.

 

Význam konfliktů ve vztazích a skupinách

Vypuknutí konfliktu ukazuje na to, že tu jde o něco důležitého. Pokud by o nic nešlo, nebo nám na druhém člověku vůbec nezáleželo, pravděpodobně bychom se snadno smířili s tím, že máme jiný názor. Už to pro nás může být vodítkem, že je uvnitř konfliktu něco významného, co můžeme objevit. Jestliže se nám podaří s konfliktem pracovat konstruktivně, můžeme se dozvědět společně mnoho o sobě, o tom druhém nebo o našem vztahu a změnit napětí ve větší pochopení a vyjasnění situace.

Ve skupině je navíc konflikt přirozenou součástí její dynamiky a zvládání konfliktů je jeden z nejdůležitějších úkolů skupiny na cestě k jejímu efektivnímu fungování. A pokud žáci nenačerpají potřebné dovednosti jinde, můžeme jim svou podporou značně usnadnit spolužití ve školním kolektivu a získání cenných zkušeností do budoucího života.

 

Praktický trénink

Jestliže chceme žáky vést k optimistickému vnímání konfliktu a rozvoji dovedností, nejsnazší je začít u sebe. Pokud žáci nemají vhodný vzor v rodině, učitel je pro ně možná jediným konstruktivním příkladem, jak ke konfliktu přistupovat. Např. když víme, jaké strategie používáme, když se konflikt objeví – jestli automaticky inklinujeme spíš k intenzitě konfliktu, vymezování si vlastního prostoru, využívání emocí nebo jestli se naopak často stáhneme a konfliktu se snažíme raději vyhnout. I když se nám daří se s konflikty snadno vypořádat, pravděpodobně některá tendence převažuje a o tom můžeme mluvit s žáky, aby sami dokázali vnímat, jaké tendence převažují u nich. Průběh konfliktů tedy můžeme nějakou dobu ve skupině jen bez hodnocení pozorovat a všímat si vlastních i cizích reakcí. Po fázi pozorování můžeme s žáky přistoupit k tréninku dovedností. Ty se snáze učí, pokud máme od situace odstup a nejsme v ní emočně zainteresovani, ideálně tedy na modelových situacích.

V konfliktu je pro nás obvykle nejnáročnější, když si myslíme, že nás ten druhý neslyší nebo nerespektuje. Nebo nás naopak překvapují názory nebo pocity ostatních. V obou situacích se jedná o předávání informací, způsob jejich sdělování a naslouchání při jejich přijímání, což jsou základní komunikační dovednosti, které můžeme s žáky jednoduše rozvíjet:

Ten, kdo zrovna při výměně názorů nemluví, se může zaměřit na to, jak opravdu upřímně naslouchat tomu, co druhý říká, věnovat mu plnou pozornost, vžít se do jeho kůže, být zvědavý na to, jak situaci vnímá. A pak vše, co slyšel, ještě raději za sebe shrnout, jestli tomu dobře rozumí, případně se doptat na podrobnosti, čímž už se obvykle sníží velká část napětí a zvyšuje se porozumění situaci, přestože nemáme stejný názor. Ještě sice nemáme řešení, ale snáze se nám bude hledat a máme větší schopnost vidět různé možnosti.

Ten, kdo mluví, se může zaměřit na konkrétní formulace, mluvení jen za sebe, o svých potřebách, pocitech, vjemech, popis situace ze svého pohledu a vynechání veškerého hodnocení i slov s hodnotícím významem (tzn. snažit se nezobecňovat slovy jako: vždycky, nikdy apod., nehodnotit slovy: dobrý, špatný atd.). K tréninku můžete s žáky využít předpřipravené situace nebo si vytvořit vlastní, přímo ze života vaší školy.

 

Co dělat, pokud ke konfliktu dojde?

Samozřejmě se nám lehko o konfliktu mluví teoreticky, ale pokud vypjatá situace nastane, všechny natrénované dovednosti vyblednou, pokud je konflikt pro jeho účastníky ohrožující. Místo klidného, racionálně smýšlejícího člověka, který se chce s ostatními kultivovaně domluvit, se může u žáků, kolegů ve sborovně, i u nás samotných objevit mechanismus přežití – útok nebo útěk. Ale už tím, že jsme si vědomi, co se děje, a proč reagujeme jinak, než bychom chtěli, děláme krok ke změně. Pokud se nám navíc někdy podaří před automatickou reakci vložit ještě nádech a výdech, získáme pár cenných vteřin, které mohou rozhodnout o dalším průběhu. A jestliže si navíc uvědomíme, že ten druhý není náš nepřítel, ale parťák v hledání toho, o co v konfliktu opravdu jde, jsme na nejlepší cestě k využití celého potenciálu konfliktu a prohloubení našeho vztahu.

A i když situace hned neprobíhá podle ideálního scénáře, můžeme žáky učit, že se lze ke konfliktu vrátit kdykoliv později. Následné vysvětlení našich pohnutek a potřeb může vyjasnit situaci a přiblížit nás k efektivnějšímu řešení v budoucnu. A pokud řešení konkrétního konfliktu přesahuje přes veškerou snahu naše možnosti, můžeme vždycky využít mediaci a povolat odborníka, který se na usnadnění konfliktů specializuje.

Někdy se může stát, že nakonec zjistíme, že se i přes veškerou snahu neshodneme a nezbývá nám než přijmout, že jsme nenašli uspokojivé řešení pro všechny. Ale už to, že jsme dokázali respektovat rozdílnost názorů, podařilo se nám vést kultivovanou diskuzi a ošetřit vzájemné vztahy, je oceněníhodný výsledek, který žáky do jejich dalších sociálních interakcí vybaví mnohdy lépe než nalezení rychlého řešení. V době, kdy nás média zásobují denně zprávami o intenzivních konfliktech nejen na úrovni jednotlivců, ale i celých skupin, je každý pozitivní příklad při jejich řešení nadějí na smířlivější budoucnost.

Přejeme vám ať v (někdy rozbouřených) vodách konfliktů plujete s žáky snadno a s lehkostí.

 

Zdroje a související literatura:

MIČIENKA, Marek a RABIŇÁKOVÁ, Dana. Konflikt, koření života. Praha: Partners Czech, 2004

PLAMÍNEK, Jiří. Jak řešit konflikty. Praha: Grada, 2006.

PLAMÍNEK, Jiří. Mediace: Nejúčinnější lék na konflikty. Grada, 2013.

Helena Brožková
30. ledna 2025