Cesta od parlamenťačky ke koordinátorce parlamentu

Martina Dokládalová je speciální pedagožkou a zároveň koordinátorkou žákovského parlamentu na základní škole Trávník v Přerově. Důvodem, proč jsme se rozhodli oslovit ji s rozhovorem, bylo, že jako dítě působila na té samé škole několik let jako zástupce své třídy v žákovském parlamentu. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a ona se po vysoké škole vrátila na svou alma mater. Jak vnímala parlament tenkrát a jak ho vnímá teď? Dozvíte se, když budete číst dál. 

Kolik let ti bylo, když jsi byla poprvé zvolena do žákovského parlamentu a jak dlouho jsi tam chodila?

Poprvé jsem byla do žákovského parlamentu zvolena v šesté třídě druhého stupně, zhruba tedy v 11 letech a to společně se svým spolužákem. Volba probíhala formou hlasování, kdy si třída zvolila dva předsedy třídy. V této době se o zapojení prvního stupně do běhu parlamentu teprve přemýšlelo. Naše čestné místo v zastupování třídy nás hrdě provázelo až do přechodu na střední školu.

Co tě tenkrát v parlamentu nejvíce bavilo a co naopak méně?

Na parlamentu mě nejvíce bavily společné schůzky s ostatními zástupci tříd, samotné řešení vyvstalých problémů, naslouchání spolužákům, reagování na jejich dotazy či problémy a především případná komunikaci s dospělými osoby, která byla často potřebná k realizaci větších projektů. Nedá se říct, že by se našlo něco, co by mě bavilo naopak méně. Za zmínku stojí možná jen brzké vstávání z důvodu schůzek začínajících s úderem sedmé hodiny. Pro nás noční sovy bývá tento čas obtížnější, nicméně zápal, motivace a samotné fungování v parlamentu vždy zvítězilo a ranní vstávání bylo nakonec vždy úspěšné.

Jaký projekty si z té doby nejvíce pamatuješ?

Největším projektem, který utkvěl v paměti nejen mně, ale i mým již současným kolegyním, byla úprava prostranství před školou. Ve spolupráci s naším ekotýmem jsme si sami žáci navrhli projekt, který zahrnoval renovaci poničeného betonu a betonových zdí, vysazení zeleně, zabudování herních prvků do země, či místa k posezení. Tento nápad vyvstal z důvodu zpříjemnění pobytu spolužákům a to nejen během volných hodin, ale i v našem volném čase. Tato místa byla do té doby téměř neobyvatelná, nevyužitelná, někdy až díky svému terénu nebezpečná. Kromě samotné tvorby návrhů a konzultací s vedením školy nás čekal největší krok, a to přesvědčení pana primátora našeho města k zainvestování tří miliónů korun do nápadu naší školy. Projekt se podařilo dotáhnout do zdárného a úspěšného konce. Během studia na střední škole jsme byli dokonce pozvání na oficiální otevření prostranství. V současné době je však největší odměnou pozorovat mé žáky, jak zde tráví svůj volný čas.

Do parlamentu ses vrátila po letech v roli koordinátorky. Cítíš, že se poměry v parlamentu změnily? Je přístup dětí je dnes jiný, než byl ten váš?

V parlamentu se za tu dobu změnila převážně organizace. V současné době nejsou děti voleny, nýbrž si mohou svobodně zvolit svou participaci na chodu školy. Změnila se i věková kategorie, konkrétně zařazení i prvního stupně. Náš žákovský parlament tedy může navštěvovat každý žák od první do deváté třídy s chutí a zápalem. Vnímám, že máme spoustu žáků, kteří jsou do věci zapálení a přicházejí s novými inovativními a kreativními nápady, obdobně jako my před léty.

Co Tě nejvíce baví na roli koordinátorky?

V roli koordinátorky mě celkově nejvíce naplňuje přímá práce s dětmi, naslouchání jejich nápadům a vůbec pozorovat jejich myšlenkové pochody během řešení problémů či nápadů. Zajímavé je i sledovat jejich zápal do věci v jejich volném čase a překonávání sebe samých při plnění větší úkolů (např. komunikace s cizími „dospěláky“). Je to vlastně takové pozorování rozkvétání osobností v „přímém přenosu“.

Proč ses rozhodla stát se učitelkou a vrátit se právě na svou školu z dětství?

Jako studentka magisterského poradenství na UPOL byly mé praxe převážně realizované v poradenských zařízeních, speciálních školách, nemocnicích apod. Nicméně v roce 2016 se ruku v ruce s vydáním nové vyhlášky dostavil rozmach speciálních pedagogů v rámci základních škol. Díky tomuto rozšíření působnosti poradenských pracovníku na školách běžného vzdělávacího proudu jsem využila příležitosti realizace praxe v blízkosti svého bydliště a dala tak na nápad své maminky s návratem do své „alma mater“. Troufám si říct, že z důvodu dobrých vztahů z předešlých let, a to i přes vytíženost speciálních pedagogů, nebyla má praxe problémem. Praxe přinesla své ovoce a tehdy ještě jako studentce mi byla nabídnuta pozice speciálního pedagoga, která se později rozrostla o koordinátorku žákovského parlamentu. Aby tedy má odpověď nabyla zadostiučinění, mému navrácení do své bývalé základní školy pomohl nejspíše osud či maminka… :-).

Chodíš k volbám? A jak jsou na tom tvoji vrstevníci? Myslíš, že na účast na volbách může mít vliv i to, že jsi chodila do parlamentu?

Ano, k volbám pravidelně chodím. Troufám si říct, že i vrstevníci, kterými se obklopuji, se aktivně podílejí na volbách a není jim lhostejná situace naší země. Kromě výchovy a vedení rodičů na to může mít určitě vliv i samotné působení v parlamentu, kde jsme byli systematicky vedeni k participaci, diplomacii a zapojování se do chodu společnosti. Nejspíš pak fakt, že jsme si mohli sami zakusit, že i my, jakožto mladí žáci (tedy „malé zrnko v písku“), můžeme změnit důležité věci nejen v náš prospěch.

Veronika
12. 01. 2022
Podpora demokracie a revize vzdělávacího programu

Podpora demokracie a revize vzdělávacího programu

Dlouhodobě se zasazujeme o to, aby byli mladí lidé ve škole co nejlépe vybavováni kompetencemi…

Děti věnovaly seniorům to nejcennější

Děti věnovaly seniorům to nejcennější

Vyhlášení nejinspirativnějšího žákovského projektu roku 2022 Na půdě Senátu rozhodla porota o tom, který z projektů…