Cesta od parlamenťačky ke koordinátorce parlamentu

Do parlamentu ses vrátila po letech v roli koordinátorky. Cítíš, že se poměry v parlamentu změnily? Je přístup dětí je dnes jiný, než byl ten váš?

V parlamentu se za tu dobu změnila převážně organizace. V současné době nejsou děti voleny, nýbrž si mohou svobodně zvolit svou participaci na chodu školy. Změnila se i věková kategorie, konkrétně zařazení i prvního stupně. Náš žákovský parlament tedy může navštěvovat každý žák od první do deváté třídy s chutí a zápalem. Vnímám, že máme spoustu žáků, kteří jsou do věci zapálení a přicházejí s novými inovativními a kreativními nápady, obdobně jako my před léty.

Co Tě nejvíce baví na roli koordinátorky?

V roli koordinátorky mě celkově nejvíce naplňuje přímá práce s dětmi, naslouchání jejich nápadům a vůbec pozorovat jejich myšlenkové pochody během řešení problémů či nápadů. Zajímavé je i sledovat jejich zápal do věci v jejich volném čase a překonávání sebe samých při plnění větší úkolů (např. komunikace s cizími „dospěláky“). Je to vlastně takové pozorování rozkvétání osobností v „přímém přenosu“.

Proč ses rozhodla stát se učitelkou a vrátit se právě na svou školu z dětství?

Jako studentka magisterského poradenství na UPOL byly mé praxe převážně realizované v poradenských zařízeních, speciálních školách, nemocnicích apod. Nicméně v roce 2016 se ruku v ruce s vydáním nové vyhlášky dostavil rozmach speciálních pedagogů v rámci základních škol. Díky tomuto rozšíření působnosti poradenských pracovníku na školách běžného vzdělávacího proudu jsem využila příležitosti realizace praxe v blízkosti svého bydliště a dala tak na nápad své maminky s návratem do své „alma mater“. Troufám si říct, že z důvodu dobrých vztahů z předešlých let, a to i přes vytíženost speciálních pedagogů, nebyla má praxe problémem. Praxe přinesla své ovoce a tehdy ještě jako studentce mi byla nabídnuta pozice speciálního pedagoga, která se později rozrostla o koordinátorku žákovského parlamentu. Aby tedy má odpověď nabyla zadostiučinění, mému navrácení do své bývalé základní školy pomohl nejspíše osud či maminka… :-).

Chodíš k volbám? A jak jsou na tom tvoji vrstevníci? Myslíš, že na účast na volbách může mít vliv i to, že jsi chodila do parlamentu?

Ano, k volbám pravidelně chodím. Troufám si říct, že i vrstevníci, kterými se obklopuji, se aktivně podílejí na volbách a není jim lhostejná situace naší země. Kromě výchovy a vedení rodičů na to může mít určitě vliv i samotné působení v parlamentu, kde jsme byli systematicky vedeni k participaci, diplomacii a zapojování se do chodu společnosti. Nejspíš pak fakt, že jsme si mohli sami zakusit, že i my, jakožto mladí žáci (tedy „malé zrnko v písku“), můžeme změnit důležité věci nejen v náš prospěch.