Otázky kladla Tereza Vávrová z Centra pro demokratické učení. Odpovídali zástupci z BELvue museum Patrick Pockelé a Violeta Montana z oddělení Centra pro demokracii, kteří v Belgii pořádají různé workshopy pro studenty. Zajímali se o to, jak ve školách pracujeme s žákovskými parlamenty a zároveň nás seznámili s tím, co dělají oni. V Belgii zatím neexistuje žádný program, který by podporoval základní školy v občanském vzdělávání prostřednictvím školních samospráv.
Nejdříve by nás zajímalo něco o vás, jakou máte kvalifikaci? Jak jste se dostali k občanskému vzdělávání?
Patrick: Jsem učitel. Učím děti ve věku 6 až 12 let na základní škole. V organizaci BELvue jsem už 15 let. Začal jsem tam pracovat v roce 2004. Předtím jsem pracoval jako sociální pracovník, manželský poradce a učitel zároveň, bylo to vyčerpávající. Po dvou letech jsem hledal něco jiného. Vedle učení jsme se dostal do BELvue do jednoho projektu, líbilo se mi, že tam přichází pořád něco nového a tak jsem pokračoval s dalšími projekty. Líbí se mi, že každý rok se otevírají nové možnosti, jako například spolupráce s vámi, a to mám moc rád.
Violeta: U mě to bude kratší. Dělám v organizaci 9 let. Nejsem učitelka, pracuji jako projektová manažerka v BELvue v kultuře.
Co je pro vás hlavním cílem, o co usilujete v rámci organizace v oblasti demokracie?
Patrick: Něco probudit v lidech. Víme, že pokud budeme mít jednodenní workshop, účastníci neodejdou jako zapálení demokrati. Pracujeme na tom, abychom dokázali zažehnout zapálení pro demokracii, probudit cit pro demokracii. To je to, co si slibujeme od zavedení dlouhodobých programů.
Co je největší výzva pro demokracii v Belgii?
Patrick: Děsí mě extrémní pravice. V současnosti máme ve vládě stranu krajní pravice, která tvrdí, že ctí demokracii, ale pro nás jsou moc extrémní. Jejich stanovy propagují frontální výuku, učitel stojí v čele třídy a nediskutuje s dětmi. My chceme, aby učitelé dělali i něco jiného, než jen učili. Pravice tvrdí, že učitelé stojí společnost peníze, jsou placení za učení a když se věnují něčemu jinému, než za co jsou placení, je to špatně. Společnost s tím souhlasí, bere to jako normu. Napadají i práva společnosti a posouvají je do extrémní pravice. Lidé si na to zvykli, neptají se, berou to jako fakt. Toho se hodně bojím. Společnost si neuvědomuje, v jaké míře oni reprezentují extrémní pohled na právo.
Violeta: Těžko se to vysvětluje. Pro mě je to něco jiného. Výzvu pro mě představuje probudit v mladých i starých lidech potřebu aktivně se podílet na společenském dění a posílit proti diskriminační pohled na společnost. Spousta lidí to považuje za danou věc, za něco, s čím se nedá nic dělat.
Jakou jste měli zkušenost u nás v České republice? Navštívili jste naši organizaci i zasedání žákovského parlamentu v základní škole v Chýni. Co vás překvapilo, co vás zaujalo?
Violeta: Podle mého názoru je žákovská samospráva jedním z nejlepších způsobů, jak lidi přimět přemýšlet o demokracii. V parlamentech jsou děti více zapojené ve věcech, které jsou pro ně důležité a na to jen tak nezapomenou. Je to intenzivní zkušenost do života.
Patrick: Chceme něco podobného také nastartovat v Belgii. Líbí se nám to. Škola ví, že parlament reprezentuje všechny žáky, kteří ví, že mají ve své škole instituci, na kterou se mohou kdykoliv obrátit. Otevírá to dětem dveře přicházet s návrhy i jiným způsobem nejen tak, že to řeknou učiteli. Mohou tak přijít i s bláznivými nápady. Je to velmi dobré a působivé.
